Můj impulzivní pes
Po dnešku mi už došla trpělivost. Ten náš hlupák (velmi slušně řečeno) zase překročil meze. Byl jsem naivní a asi moc tolerantní. Vím, že to nemyslí špatně, ale v důsledku je to katastrofální záležitost. Pes je hodný, milý, zná základní povely. Prvním povelem, který jako malý pochopil, bylo snad *ke mně*. Problém je pozornost. Je tu moc rušivých faktorů. Je to mlaďoch plný energie, takže to i chápu. Udělal si takový menší okruh přátel, které má fakt rád (i včetně jejich páníčků), musí je vždy uvítat, a to je problém. Nesmí je vítat! Díky radosti a jeho impulzivnímu chování je schopen zdrhnout mi přes půl sídliště za nimi. V tu chvíli vidí jen svůj cíl, mě neregistruje. Mě registruje, až dokončí proces vítání. Obtěžuje to nejen mě.Jsem zoufalý, nechci chodit se psem na vodítku. To vadí mně i jemu. Na vodítku se mi nevyběhá a běhat za ním v tom „minovém poli“, když chce vykonat potřebu, prostě nejde. Když potkáme cizí psy, má z nich strach a respekt, sám se jim vyhýbá, případně štěká, aby bylo jó vidět, že s nimi nechce nic mít, a drží se u mě. Při standardní procházce se drží v mém okolí, což je do vzdálenosti maximálně deseti metrů. Není problém ve vykonání povelu *ke mně* a *stůj* – tedy pokud cestou není potřeba něco dooznačkovat, povel vykoná, ale nejprve si provede to své…
Tuto problematiku musím nějak řešit, ale netuším jak.
Další problém je skákání. To je takový důsledek toho odběhnutí s cílem vítat. Doma trénujeme pomocí kolena (tedy neumožnit mu to), také zapojuji ignoraci (otočím se), případně zamezuji skoku tím, že ho přidržím u země. Je to stále takové problematické, ale snažím se. Počítám, že to časem zvládne.
Negativní vlivy, které podporují skákání:
- Známá mu dá piškůtek, pes se pro něj natahuje (opře se o známou) = špinavá známá. Jenže v tomto případě je to pejskařka, které to nevadí. Řešení: Požádat paní, aby mu nic nedávala a pomocí kolena a *neskákat* a *nesmíš* mi dopomohla s odnaučením tohoto zlozvyku.
- Pes vítá jeho milovanou čivavu, která mu nastavuje kačenu, nejspíš hárá. Majitelka zvedá svou hárající čivavu, pes se opře o majitelku, aby mohl prozkoumat čivavu = špinavá majitelka. Toto se mimochodem stalo dnes. Dopadlo to tak, že jsme se honili kolem té paní, když zjistil, že to fakt extrémně podělal a trest ho nemine, podřídil se mi (lehne si na záda). Ano, dostal na zadek (ale to ani nemohl cítit – stačí, když se ho jen lehce dotknu; kolikrát kvíkne, ještě než se ho vůbec dotknu) a „promlouvání do duše“ – to nenávidí. Tenhle trest je u nás jakože to nejhorší, co se používá, až když to fakt podělá.
Vím, že dát psovi na zadek je špatné. Chtěl jsem vychovávat tím módním stylem „Mračit se a rozzlobeným hlasem nadávat“, ale to by mi ještě teď močil na koberec. Ve výcviku jsem se řídil podle knihy. Spoustu povelů jsem si musel modifikovat do praktických cvičení, protože to pes prostě nedokázal pochopit. Třeba takové „sedni a zůstaň“ jsem ho naučil před vchodovými dveřmi a doladil ve výtahu, ve výsledku umí zůstaň – pokud nezahlédne ty jeho psí kámoše.
Prostě a jednoduše pes umí to, co má, ale jak je vyrušen jeho psí známostí, na vše zapomene. Dokonce riskne i to, že za to dostane na zadek – přitom ví, že to je ten nejhorší trest, který následuje jen při hodně velkých prohřešcích.
Dnešní incident, kdy Max ušpinil paní světlou botu, mě hodně vykolejil. Styděl jsem se, je to moje chyba, pes to měl umět. Z druhé strany je paní blbá. Co čeká, když před psem mává hárající čubou. Navíc ty její čivavy mě minule taky poskákaly, ale jako pejskař prostě počítám, že z vycházky se psem nevyjdu čistý. 😀 Problematika čivav je celkově ehm… Tam se na něco jako povely VĚTŠINOU (výjimky nepopírám) nehraje, přitom tak agresivní plemeno by to potřebovalo. Čivava nás mimochodem za rok a půl (stáří Maxe) napadla 2×. Jó, v tomhle mám svědomí čisté, Max se nejspíš neumí prát – konfliktům se vyhýbá, raději se ukryje a čeká na pomoc.
Nevím, co s ním. Zavedu zákaz brát si pamlsky od známých. Zkusím koupit to povolovací vodítko a nějak trénovat pomocí něj. Pokud máte nějaké ověřené rady, budu vám opravdu vděčný za cokoliv.
Související články:
- Oblékání psů (2015)
- Zregenerování psa 2/2 (2015)
- Zregenerování psa 1/2 (2015)
- Maximální maximálnosti (2014)
- Kávometal, zvonkožrout a starosti (2014)
Mám doma čtyřletou fenku papillonka a řeším stejný problém, je to prostě vítací typ
Opravdu nechápu, jak někdo může jet striktně podle příruček a nikdy psa rukou nepotrestat, nejdřív jsem se, jo, hodně snažila, ale nervy stějně jednou došly
co třeba elektrický obojek? pes nebude na vodítku ale bude poslouchat,někdy to pomůže, ale zase je tady to dilema to sýmu pejskovi udělat… my to naše zlatíčko vodíme na vodítku, je to přirozený stopař a zdrhač… takže pro jistotu
Tak v tomhle ti pravděpodobně neporadím, psa nemám, ale párkrát na mě cizí pes už vyskočil. Když jsem třeba vynášela odpadky do koše, vážně nechápu, co na ní ten pes viděl.
Já mám ze psů docela strach. Zvlášť z takových vítacích. Nebo je to možná respekt ze psů, to je taky možnost. Ne že by mi vadilo, že na mě vyskočí, ale třeba ho chci pohladit a on zakloní blbě hlavu a já se ho leknu. 
Nevím proč, ale při čtení se mi vybavil můj skoro dvouletý bráška
DD
Děti a psi jsou si prostě v něčem podobní
Dost mi to připomíná naší hafanici. Fláj se nikdy nenaučila chodit poslušeně bez vodítka, i když jsme ji učili jako malou na škrtícím vodítku. Jí to bylo jedno… Prostě by se klidně uškrtila, jen aby získala, co chtěla. A teď? Pokud nemám míček, který ji doopravdy zabaví, tak je schopná zdrhnout doslova před tu půlku sídliště, kde si ji dokonce odchytili policajti a pak nám vesele volali, že ta naše můra je u nich. Argh!
Je jí 6 let, takže s tím nic už neuděláme, ale prý na tohle platí elektrický obojky, ale to mi přijde trochu moc morbidní… Jenomže ta naše nereaguje ani na pořádnej pohlavek přes papuli, takže nevím, jestli by byly šoky zas tak bolestivé.
A ano, na cvičáky jsme ji vodili, dokonce se s ní máma táhla z Prahy do Brna o prázdninách a prodloužených víkendech na soukromé hodiny, kde by ji nevyrušovali jiní psi, ale bylo to prd platný. Jakmile se jí nechtělo spolupracovat, tak jsme ji nedonutili. V horším případě cvičitele i moji mámu pokousala….
[1]: Mně nervy došly, když jsem mu rval z huby lidský hovno.
[2]: Tohle je nejkrajnější řešení. Myslím si, že to zvládneme i s tím dementním povolovacím vodítkem.
[3]: Pes to z tebe vycítí a neodhadne to, co by měl udělat.Většinou to není myšleno zle. Naopak se snaží. Jsou to většinou takový vtěrky. Chápu tvůj strach, nám mamka vnucovala od dětství, že jsou pitbulové bojová plemena a zabíjejí lidi – posledně mi tu jedna fena pitbula skočila do ksichtu, aby mi jen vrazila hudlana. To, že je to fakt tele, co mě položí nezvážila, ale bylo to fakt legrační.
[4]: Ano, jsou jako děti. Puberta tím mlátí stejně. Teď fakt žasnu, co dokážou hormony.
[5]: Mně dneska běžel za čubou – prvně viděnou, asi bude hárat nebo už hárá, nevím. Naštěstí se zarazil před silnicí. Tahle lekce se vyplatila. Očividně ví, že na silnici bez vodítka nesmí. Tvl, jsem z něj měl málem infarkt. už jsem ho viděl přejetýho. Jo, dát tu packu na silnici, zmátil bych ho – naštěstí si netroufnul. Přijít o něj, končím na psychiatrii, nedal bych to.
Tak za prvé – jestli povolovacím vodítkem myslíš flexi, tak proboha jen to ne. Elektrický obojek je v tomto případě taky krávovina, není k němu důvod. Řešení vidím následující:
1) Zlepšit poslušnost, aby tě poslechl za každé situace, hlavně povel "ke mně". Pokud neposlechne, když se rozběhne za někým známým, v žádném případě bys ho jako zodpovědný pejskař neměl pouštět z vodítka. Co se všechno může stát, když pes nevidí a neslyší a běží vpřed, si domysli sám.
Nácvik perfektního přivolání provedeš pomocí tzv. "stopovačky", klidně 10 m dlouhého vodítka, které pes volně tahá za sebou. Ve chvíli, kdy jej chceš přivolat (nejdříve za lehčích okolností), chytneš konec do ruky a zavoláš. Pokud neposlechne, okamžitě přitáhneš psa k sobě. Pokud přijde, pochválit a pustit.
2) Je třeba zapracovat na vítání samotném a naučit ho, jakým způsobem se má vítat. Pes musí pochopit, že skákáním si tvou pozornost nezaslouží. Ignoruješ ho zcela správně, na nějaké blokování kolenem se vykašli, když to zjevně nefunguje. Je na tobě, jak moc pozitivní/negativní cestou to chceš řešit. Mám několik nápadů, jak se skákání zbavit, takže klidně napiš a poradím.
Oba problémy (neposlušnost za určité situace a skákání po lidech) jsou spolu s vrčením na psy asi nejčastější problémy a vyřešit rozhodně jdou 🙂
Ještě jsem zapomněla dodat, že stopovačku využiješ perfektně i v případě, že se rychle rozběhne – stačí přišlápnout vodítko. Když předtím stihneš zavolat povel, i kdyby jen "nesmíš", splní perfektně výcvikový účel. Takže si skoč do nejbližšho kutilského obchodu, kup desetimetrové lano a karabinu a můžeš začít řešit problém relativně nenásilně 🙂 Časem se stopovačka samozřejmě odbourá.
[7]:,[8]: !!! Přesně tohle jsem potřeboval! Myslím, že tohle pochopí i on. Děkuju!!!
[9]: Není vůbec zač, ráda poradím 🙂 Dej kdyžtak vědět, jestli děláte nějaké pokroky.