Nedocenění společníci
Kaktusy patří dle mého názoru mezi velmi oblíbené rostliny snad každého člověka. Naše babičky pěstovaly například i dnes velmi oblíbený vánoční kaktus – případně velikonoční kaktus. Mimochodem nakvetlý vánoční kaktus je k dostání v průběhu celého roku v různých barevných variantách – nejčastější varianta je červená, ale běžně se prodává i oranžová, žlutá, bílá a i vícebarevné varianty. Vánoční kaktus si koupíme pro co? Pro atraktivní vzhled asi ne, i když pro mě je velmi zajímavý. Jde nám o ty dokonalé květy. Běžné pokojovky si kupujeme pro list nebo pro květ. Třeba takový kroton si kupujeme pro list – různé tvary, barvy – rudá, žlutá, zelená; čárky, puntíky, žilkování… ale i on kvete, ale jen velmi nenápadnými kvítky. U kaktusu je to jiné.Nebudu mluvit o vánočním, to je takový malý nenáročný zázrak, který nás velmi ochotně a bez keců odmění vodopádem květů. Takže si třeba pořídíme nějaký kulatý kaktus. Proč? Líbí se nám jeho tvar a má zajímavé trny různých barev, tvarů nebo je roubovaný. Nedávno jsem obdivoval kaktus, který měl ostny na konci zahnuté jako háčky. Asi nepřítel číslo jedna pro záclony. Pokud jsme blbí nebo navedení, lze kaktus zakoupit s napíchanými slaměnkami nebo dokonce přilepenými tavící pistolí. Pokud nemáme vkus a potrpíme si na kýč, může mít i přílípnuté oči. Takže si zakoupíme kaktus a čekáme od něj jen lapání prachu a doufáme, že poroste ze světla a vzduchu. Květy se prostě neočekávají.
Jako malý kluk jsem se začínal o rostliny zajímat právě přes kaktusy. Vytvořil jsem si sbírku čítající přibližně cca 40 kaktusů. Jednoho dne jsem narazil na roubovaný kaktus. Ta horní naroubovaná část byla rudá. Musel jsem ho mít. Do měsíce mi umřelo 90% kaktusů. Přinesl jsem si tam nějakého parazita s tím roubovaným ehm… Od té doby jsem o kaktusáky ztratil zájem. Vzpomínám, že jsem měl od mých svěřenců velká očekávání. Toužil jsem po jejich květech. Každý rok jsem je zkoušel přezimovat. Zkusil jsem snad všechno a prostě květy nic. To mě vedlo k totální květo-kaktusové rezignaci. Z toho mého dětství mám již jen 3 kaktusy a jeden z nich je vánoční. (Což neznamená, že nemáme plný parapet nových kaktusů.)
Dnešním dnem se v našem malém bytečku mačkáme s patnácti kaktusy. (Nebojte, sukulenty jsem nezapočítal.) Mám 4 druhy vánočního kaktusu. K tomu jednomu mám velké citové pouto, byla to moje první rostlinka, kterou jsem si vypiplal – je asi metr dlouhý.
Co se stane, když od vašeho svěřence nic neočekáváte a nic pro to neděláte?
Nafotil jsem jeden z mých nejstarších kaktusů. Dostal jsem ho před lety k narozeninám. To jsem byl ještě na základní škole. Nikdy bych nečekal… Tohle se mu povedlo po druhé. Jsem velmi rád, že jsem to konečně mohl zdokumentovat. Měl dlouhou pauzu. Poupata většinou nevydržela a po pár týdnech uschla. Letos jsem tedy čekal, že z toho opět nic nebude, ale poupata stále držela.
Musíte kliknout na miniaturu, pokud chcete zobrazit fotografii v plné velikosti.
***
***
V této fázi většinou poupata uschla.
***
***
***
Pozdě večer se začínají pomalu otevírat.
***
***
***
Ráno na lepším světle.
Nasadil tedy na 4 květy. Tři právě kvetou, čtvrtý stagnuje – ale není suchý. Uvidíme.
Květy jsou obrovské. Vypadají nadpozemsky. K dokonalosti jim chybí jen vůně.
Jak jsem ho přiměl kvést? Nijak. Stojí na okně v panelákovém bytě. Občas se zalije. Hnojivo na kaktusy je na nás moc drahé, takže nehnojíme. Když je moc zaprášený, dostane sprchu. Přesazen nebyl tak 10 let. 😀
Kdyby náhodou někdo znal jeho název, budu moc rád. Hádal bych asi echinopsis, ale ruku do ohně za to nedám.
Na závěr vám dám odkaz do galerie, kde najdete více fotek. Směr galerie: ZDE!
🙂 Díky tobě jsem si teď vzpomněla na svého otce. Když mu bylo 6, namaloval své sestřenici do památníku okno plné kaktusů :), teď je mu bude padesát šest a má několik tisíc kaktusů, tři skleníky a kaktusy staré i padesát let.
Měl takových víc, i co zdědil, ještě starší, ale když je přes tu ládovskou zimu, co byla, nechal v garáží, kde se moc netopilo, umrzly mu a o všechno přišel. Bylo jich něco kolem stovky. V životě jsem tátu neviděla tak zdrceného…
Tak ať ti ti kamarádi "rostou pěkně z vody"
a stárnou.
Kaktusy hrozně krásně kvetou. Vždycky na jaře/v létě se chodím otci dívat do skleníků a má to tam doslova zasypané nejrůznějšími květy kaktusů.
Některé fotky kaktusů jsem kdysi dávala i na Deviantart. A musím souhlasit s tím, že mívají krásnější květy než pokojovky.
Vyčerpávající botanický článek.
Abych se přiznala, (ne, že na mě pošleš nájemného vraha) kaktusy mě nikdy nijak zvlášť nezaujaly, co se týče pěstování, neláká mě to, ale je pravda, že jsem v Řecku viděla fakt velkolepé scenérie, ale to už byly extrémy… vidíš, nějakou kytičku bych si měla pořídit (ne sedm dětí), když ten můj byt je tak mrňavý, že nevím, jestli by to kytka správně ocenila. A když zrovna budu mimo Francii, kytka bude mít asi hladomor… 
Vždy jsem chtěla kaktus, tak mi před pár lety rodiče jeden koupili a během pár měsísů mi nějak uvadl a od té doby jsem už žádný nechtěla. To teď je na okně a nic s ním nedělám. Tvoje kaktusy jsou užasné. Návod jse už pochopila, děkuji 😉
Doma máme něco podobného, ale nerozkvetl nikdy.
[1]: Nedivím se. Hrozná škoda. Skleník jsem si vždy přál, tam by se to pěstovalo.
[2]: Neboj, taky nepatřím mezi zapřísáhlé milovníky kaktusů. No vidíš, tak to si můžeš pořídit třeba nějakej kaktus, ten to jistě ocení.
[3]: Na vině nemusela být špatná péče nebo nevhodné stanoviště. Pravidelně navštěvuji jednu květinku a některé kaktusy tam v nevhodných podmínkách stojí i rok… do doby než umřou. Třeba takové zahnívání u roubovaných kaktusů neznalý člověk těžko pozná – v počátku to není zcela patrné. Kaktusákům se doma moc nechce vykvést, ale taky to neznamená, že se jim v interiéru nedaří. Štěstí mají majitelé skleníků nebo majitelé domečků se zahrádkou – kaktusům velmi prospívá letnění. Jeden můj kaktus dokonce hodně prokořenil do hlíny a v zimě se celý obalil drobnými zvonečkovými kvítky po celém kaktusu – jeden vedle druhého… nezapomenutelné.
Máš na týhle stránce moc pěknou grafiku. Je to tady celé takové pěkné, útulné 🙂
Krásný dess
[6]: Děkuji. Zatím jen stěhuji starší tvorbu a prokládám to novými články.
[7]: Děkuji.
Nemůžu uvěřit vlastním očím – ty květy!
To se žádnému z mých kaktusů nikdy nepovedlo ;)…
[9]: Chtěl jsem napsat děkuji, ale nějak jsem se zarazil, když jsem si uvědomil, jak se tu rozepisuju o tom, že se o něj skoro nestarám.
Jó, ty květy jsou krapet větší než kaktus. 
No hele, vánoční kaktus mám ráda, ten právě pěstovala moje babička a jeden druh děda, jako jedni z mála přežily do dnešních dnů.. Pár kaktusů mám z doby, kdy jsem je kupovala ve škole, někde úplně v první třídě, jsem s radostným pocitem pustila desetikačku a přitáhla domů vždycky nějaký kaktus, k nám jezdila do školy přímo paní, co je prodávala.. Ještě je mám, ale kaktusová nejsem, jak jsem ti už vlastně psala.. kromě teda toho vánočního 🙂 Říká se o nich, že v domově udržují nemoci, jsou to spíš takoví negativní společníci.. to se u nás traduje už po několik generací 🙂
[11]: Také nemám vyhraněné druhy. Baví mě experimentovat i s náročnými druhy orchidejí. Někdy to nedopadne dobře, ale je to zajímavá zkušenost. Nevím, co je na démonických kaktusech pravdy, ale třeba taková aloe vera spíš od nemocí pomůže.