Menší ohlédnutí
Ehm… ten pocit, když se prvního ledna zděsíte, že jste zapomněli v prosinci něco napsat na blogísek. Řekněme, že to bylo asi náročné období, plné nečekaných zvratů, zajímavých akcí,… no spíš jsem úplně vypnul a momentálně už ani nevím, co jsem dělal. Když o tom tak přemýšlím, prosinec byl ve znamení častějších setkáních s mojí rodinou a svátků s tou jeho rodinou bez vánoční nálady. Značně vysilující období. Leden je momentálně zajímavější. Já si prožívám období zkouškové krize a on pracovní krize. Bohužel prožívám i tu jeho krizi.Moje zkouškové období vypadá značně prapodivně až i úspěšně. WTF? To mám na STAGu fakt jedničky a dvojky? Začátek byl krušný. Poctivě jsem se věnoval jednomu předmětu, který je vskutku až přehnaně náročný vzhledem k mému oboru a titulu, který z toho snad získám. Paní doktorka si poznamenala na papír jména lidí, kteří se dostaví, bez otázek tam udělala černou čáru někde uprostřed a takto nás neoficiálně (opět někdo obchází velkého bratra pana Staga) rozdělila. První parta před Vánocemi a druhá po… První parta cca 7 lidí… zápich dostalo 6/7… Měla asi náladu z Vánoc. Naše parta byla na tom hůře. Zápočet si odnesla jedna lezprdelka ze 7 lidí. Takže nemám zápočet. Nejhorší na tom je, že jsem se opravdu poctivě učil. Šel jsem jako první a dostal jsem otázku, kterou jsem uměl jako básničku – přesně podle materiálu (prezentace), kterou nám dala. Byl jsem nadšen, že mám věc, kterou fakt umím!!! Po druhém slově mě zarazila, že to je blbost. Díky paní doktorce, která nám asi záměrně plete hlavy nesmyslama, nemám zápočet. Bez zápočtu nemohu vykonat zkoušku v tomto semestru (prekvizity) a nemohu tedy stihnout státnice. Takže děkuji. Holky jí tam brečely a ona jen řekla, že jí to je líto. Nebrečel jsem… tak teda brečel, ale ne před ní!!! Mě to položilo až doma, když jsem zabouchnul dveře a začalo mě vítat naše štěně. Měl jsem dost.
Cítím se hodně ukřivděný.
Stále nedokážu pochopit, že to dala tý jedný holce za to nic, co řekla!
Po mém „úspěšném“ zkoušení mi jedna holčina řekla, že taky nechápe, o co jí jde a že by začala úplně stejně jako já.
Čeká mě tedy prodlužování studia. Semestr by měl stát asi 18 000 a rodina mi na to nedá.
Je mi z toho zle. Poměry na této fakultě jsou opravdu otřesné.
Po mém „složení“ byly ostatní zkoušky jen procházka růžovým sadem. Nebudu zmiňovat vše. Nejtěžší byl jeden zápich. Bylo to prakticko-teoretické a z tý lektory jde opravdu respekt (strach). Šel jsem tam jen tak na pohodičku. Všichni z toho byli vydření. První pokus, deset účastníků. Jen já jsem to dal. 😀 No co, nepobavilo mě cizí neštěstí. Byl jsem na sebe taky jednou hrdý. 😛 Tak konec povídání o škole, už toho mám i já plný kecky.
Pan M. a jeho pracovní potíže. Jak bych to měl říct slušně? Po svátkách, kdy si v práci nadělovali dárky, smáli se, vtipkovali… prvního ledna dostal výpověď od člověka (vedoucí), který se tvářil jako „kamarád“. S tím, že by ho mohli dát na jinou prodejnu. Pan M. na to skočil, podepsal dohodu o ukončení pracovní smlouvy. Podepsal smlouvy nové. Háček? Oni mu ty smlouvy poslali nepodepsané, tak jim to tam poslal zpátky, ať to podepíšou a mezitím si klidně pracoval až do nedávna. Podnik krachnul, což musela ta vedoucí vědět. Smlouva se vrátila nepodepsaná, což je tedy neplatný právní akt. Pan M. dělal 20 dnů zadarmo. Tím, že podepsal dohodu, přišel o tříměsíční odstupné a to co dostane od pracáku, bude o hodně nižší. Navíc na pracáku je za debila, kterej si doma skoro měsíc válel šunky a to vůbec nemluvím o sociální, zdravotním a co daně? Byli jsme i u právníka. Personalistka nebere telefony a majitelé zmizeli v zahraničí. To je s prominutím sviňárna největší. Bych nikdy neřekl do té vedoucí, že to na něj takhle narafičí.
Další starosti mi přineslo naše psí mimino. Měli jsme jít na očkování – to poslední se vzteklinou. Jenže jsme se pozvraceli ráno i odpoledne. Takže očkování neproběhlo. Bylo mi to vysvětleno takovým stylem, že jsem se z toho pak při konverzaci nad pívem na toto téma rozbrečel. Jsem holt starostlivý táta. 😀 Veterinářka prostě mluvila o virech, který napadaj v tomhle období štěňata a po naočkování by ho to položilo a byl by tam na kapačkách. (V kombinaci s nestátnicováním – bylo to asi 2 dny na to.) Měl jsem prostě špatný týden. Pes byl bez klinického nálezu. Hrál si, žral, byl prostě ok… jen si občas ublinknul.
U veterináře jsem byl tedy ve čt, pá i dokonce v so… 😀 Při druhé návštěvě nepadlo o virech ani slovo… najednou to byla gastroenteritida (podezření). Vyšetřovala ho jiná veterinářka. Pes opět úplně ok a bylo mi doporučeno ještě den počkat, než naočkujem.
V tu sobotu dostal z každý strany píchanec a hrst piškotů a šlo se domů. I tak jsem měl v hlavě stále obavy.
No Maxík tak nějak pomalu přestal jíst a občas hodil kačenu. Zase ta smůla? Beru si to vždy moc na sebe. Všechno se tak divně nakupilo. Začal jsem pátrat. Max má zřejmě citlivé zažívání a nechutnají mu granule, které mu dáváme. To trdlo je stále v pohodě. Stále hyperaktivní… a žere cizí granule, když jsme na návštěvě u někoho. Pátral jsem, pátral a vypátral, že psi blinkají i z hladu… dle popisu to i sedělo. Moje pozornost se zaměřila na granule, které mu dáváme. Nebudu dělat reklamu, stačí, že mají spoustu reklam v TV. 😀 Tak už je asi jasný, co to bylo, že…
Momentálně usilovně dopapáváme zbytek toho fuj a očekáváme kvalitní granule – už žádnej hnusnej šrot pro slepice z TV reklam.
Začali jsme učit i nový kousek. Za piškoty udělá cokoliv. 😀
Ještě musím přihodit jeden zážitek z venčení. Paní s yorkšírem v oteplovákách… „No koukni na to malý štěňátko a vůbec nemá bundu, tomu musí být zima. Jdeme!“ Max vykulenej, já taky… Max 2x větší než zateplenej yorkšír… my nosíme momentálně jen svetry a to je podle nějaký dámičky asi málo. 😀
Ještě jsem si vzpomněl na jeden zážitek. Vyjdu ven z paneláku a matka nadává asi synovi (2-3 roky)… on jí spadnul do psího bobku. :DDD No to jsem si vyslechnul keců. Nikde nikdo a matka tam vyvádí, že jsme s těma našema čoklama prasata… všude nasr…
Proč já musím poslouchat takovýdle ehm… když si po psovi poctivě uklízím? 😀
Well.. co k tomu dodat. Školu nemůžu řešit, sama jsem z ní jednou nohou v cvokhausu, bylo mi řečeno, že musím nutně přestat s veškerými tendencemi (a potřebou) být úplněnejvícnejlepšízevšech, v rámci zachování svého duševního zdraví; ale vysvětli to perfekcionistickému maniakovi, co žije intelektuálním uspokojením.
A štěněcí zážitky roztomilé – to je ode mě co říct, vzhledem k tomu, že jsem známý antipejskofil.
[1]: