Tři hodiny
Měl bych včerejší události okomentovat jen pěkně sprostými slovy, ale nejsem v tom tak dobrý. Možná kdybych to psal včera po příjezdu domu, když jsem byl ještě plný emocí. Naštěstí jsem neměl vůbec chuť mluvit o tom. Ano, jedná se o trapný zápočet, kvůli kterému prostě nejdu ke státnicím.Milá paní doktorka vypsala termín na stag s poznámkou – ústní zkouška pro repetentyn… dle stagu od 12:00. Výborně, omluvím se matce, že nepřijedu v neděli na její narozeninovou oslavu a místo toho hniju v Ústí a šrotím se jak ten… V neděli zaklapávám učení kolem půlnoci a druhý den si přivstanu, abych se mohl ještě učit. Zkoušení samozřejmě není v místě, kde studujete. Musel jsem si tedy udělat výlet do nedalekého města a tam se pěšky přepravovat z nádraží až do nemocnice, protože paní doktorka zkouší zásadně v její ordinaci.
Byl jsem nervózní, ale měl jsem v sobě takový ten pocit, že jsem řádně připraven. Byl jsem odhodlán dát to! Než jsem vyrazil na vlak, poctivě jsem si doplnil zásoby kofeinu, guarany, cukrů, abych byl prostě nažhavenej a mozek pracoval na 200 %. V 11:00 jsem strašil na nádraží a přepravoval jsem se pěškobusem směr nemocnice. Paní doktorka se na mě hezky usmívala. Myslím, že nemá cenu tuto pasáž protahovat. V čekárně jsem seděl do 15:30. Moje zásoby energie pro mozek byly spotřebovány. Žaludek prázdný. Energie žádná. Odhodlání v p… Nastala fáze rezignace. Už mi to bylo všechno prostě totálně fuk. Snaha doplnit trochu energie mě přivedla k automatu na kávu. Přede mnou si nějaký pán kupoval bez problému kafe. Vybral jsem si, vhodil mince, vypadnul kelímek, proud kávy tekl někde kolem kelímku… z automatu jsem vyjmul prázdný suchý kelímek. Co jsem komu udělal?! Kafe na druhý pokus nateklo do kelímku, ale těch 10 kaček za prázdnej kelíme mi nikdo nevrátí – jsem mohl mít dvojtý odpolení čekoidní kafčo.
Když přišlo na zkoušení. Paní doktorka na mou adresu pronesla. „Mně vás bylo až líto, že tu sedíte takovou dobu.“ Kamarádka ji odsekla, že se nemá divit, když to takle vypsala na stag. Ona na to úplně v klídku řekla, že to ani nebyl termín pro nás, měl to být termín, pro ty, kteří to již splnili – aby to prošlo stagem. To už jsem fakt nechápal. Takže ústní zkouška pro repetentyn není tedy zkouška pro neúspěšné a ani ústní zkouška, protože jde jen o zápis do stagu a indexu. Takle to chápala asi jen ona.
Byli jsme tam tedy jen dva odvážlivci. Začala u kamarádky. První otázka – bravurně, utnula ji po druhé větě. Další otázka cca taky pohoda a třetí otázka chyták. Kamarádka neřekla jedno slovo a kvůli tomu jednomu slovu ji to nedala. Kamarádka, která mi 3 hodiny tvrdila, že už jí to je jedno, jak to dopadne, se náhle rozbrečela jako minule. Jenže teď to bylo zajímavější. Byla už nas*aná. Vpálila jí takovejch věcí. Třeba že jedné slečně napsala do stagu nesplnil a po dvou dnech tam měla splnil, že někomu zapsala zápočet i po tom, co se ho nikdy nejmenovaný neúčastnil… Paní Dr. odvětila, že má zřejmě mylné informace. 😀 Zvláštní, ten konkrétní člověk, který má zápočet bez fyzické účasti, se mi s tím dokonce svěřil.
Mé zkoušení začalo taky fajnově. Začal jsem otázkou, kterou umím jako básničku. Pak mi tam dala věc, kterou jsem neuměl. Snažil jsem se improvizovat. Neřekl jsem deja vu a taky jsem to tedy nedal. Nebrečel jsem. Už ne! Jak jsem říkal, byl jsem po těch třech hodinách opravdu ve fázi rezignace.
Tak pá pá prvnímu pokusu.
Bylo nám doporučeno opět navštěvovat přednášky. Omg už jsem je všechny slyšel 2x a teď mám jít zase?!
K mému nedávnému svátku jsem dostal šampus a chtěl jsem tedy zapít úspěch. Místo toho jsem přijel bez zápočtu úplně zdrchanej kolem pátý hodiny. Byl jsem tak akorát zralej do postele. Tak jsem si zapil neúspěch a šel jsem se vypnout. Přál jsem si, aby na mě byla aspoň rodina pyšná. Navíc jsem přišel o rodinnou oslavu, která byla prý velmi vydařená. Kdy já zase uvidím rodinu…
To je pěkná svině teda ti povím…
Fakt je mi to líto. Jako kdyby ti lidi nemohli přivřít oko, vždyť pokud jsi alespoň polovinu uměl, na průlez do indexu to přece stačí… Má ta ženská z toho dobrej pocit?
Asi bych se taky neudržela a něco jí řekla.
btw – milné, vážně? 😛
[1]: V lednu dala zápočet jedný frndě, která tam řekla jen jedno slovo, takže si nedávno mohla dodělat i tu zkoušku a hurá na státnice. Jo, když si na ni někdo oblíkne odporný retro šaty a má lezprdelkovský poznámky… a tohle mě tak se*e!!! Když tu namyšlenou falešnou blondýnu potkávám ve škole, praštil bych ji nejradši něčím po hlavě.
Před touhle retro-blondýnou zkoušela holku, na jistých syndromech, nevěděla… měla smůlu.
Po ní šla ta retro-blondýna, měla říct to, co nevěděla kolegyně před – takže ty syndromy. Vona jí na férovku řekla cituji: "Tak to vám asi nepovím." Hrozně se u toho usmívala. Dostala minimálně 3 další otázky, který za ní řekla paní Dr. Nakonec dostala jistý nerv a místo aby řekla dráhu, poruchy,… řekla jen ch….a t…..y. a Dr. pronesla tak za tu ch….a t…..y vám to dám. To je tak nespravedlivý!!!
*** *** ***
…ups
… achjo. Fakt mě to mrzí. 🙁
A tak je to vždycky. Ti, kteří jsou svědomití, pečlivý a připraveni neuspějí, i když umí, protože prostě mají smůlu a takový ty osoby, které se na to moc nekouknou, nebo to jen pročtou mají štěstí a okecají to, nebo zkrátka je jendo co udělají, protože na průběh se pak nikdo neptá důležité je zde – máš/nemáš. I tak je to však úspěcha já věřím, že další pokus bude více úspěšný. 🙂
Takový lidi mi strašně lezou na nervy, a to jsem jinak poměrně snášenlivá. Já jsem sice zatím na gymplu, tak mě tolik neterorizují, ale není to pravidlem. Loni si jedna učitelka zasedla na kamarádku, dohnala ji do depresí a k sebepoškozování a pak jí nechala propadnout, takže jí vyhodili.
Bláznům by se neměla svěřovat výuka, a zkoušení už vůbec ne.
Přeju hodně štěstí do dalšího pokusu, pořádně to té doktorce nandej.
[3]: Njn už je mi líp. Nemít ten blog, dusil bych to v sobě.
[4]: Pravdou je, že nejsem na této škole moc svědomitý, pečlivý, ale zrovna tomuhle jsem se poctivě věnoval.
Je pravda, že někteří mají fakt štěstí a daj i otázky, o kterých nikdy neslyšeli – mně se to tedy nikdy nepovedlo. 
Tenhle předmět je opravdu za trest a nevím, jak bych ho v rámci praxe uplatnil.
Děkuju za podporu.
[5]: Mám zdrávku. Třídní jednou ruplo v bedně a měla snahu vyštvat některé lidi – u mě jí to nevyšlo, ale kamarádka byla zralá na psychiatrii. Vyštvala ji ve třeťáku – normálně ji udělala fóbii z odběru krve… sestra, která neumí odebírat je k ničemu, proto odešla.
Bláznům by se spíš nemělo svěřovat vedení celé školy.
Děkuji, dělám maximum.
Euh.. paní má asi nedostatek odreagovávací činnosti ze strany manžela.
Ale fakt, Tome, je mi to líto.
Je to děsná ježibaba, to je jisté! To vůbec nesmíš řešit, osobně bych se asi pokusila si utopit orgány v lihu.. samozřejmě bez umírání. 😉
Dlouho jsem tu nebyla.. Nejdřív mě potěšil nový design.. Pak jsem si ale přečetla tento článek a.. Je mi to líto! Což Ti sice nijak nepomůže, ale věř mi, že vím, jaké je takové zklamání.. Člověka to šíleně vyšťaví. Každopádně: přeji brzké dobití energie :). Držím pěsti v další snažení!
[7]: Lepší nevědět.
[8]: Děkuji za chválu nad designem i za hezká slova. 🙂