Odpoledne s vodnicí/níkem
Polovička týden plánoval akci s jeho hlučnou kamarádkou. Bylo vidět, jak si dal práci. Až na místě jsem zjistil, že nejdeme jen na vodnici. On si naplánoval vyloženě výlet. Vědět, že jedu na pěkný výlet, zařídil bych se podle toho. To znamená, že bych si přibalil jistou velmi potřebnou věc, kterou vždy vláčím na takovéto akce – můj foťáčkovník! Celou dobu jsem se přesvědčoval, že určitě nebude nic k focení. No jasný, když nemáte foťák, je vždy tisíce momentek, které je nutno zachytit. Tohle mě docela mrzí.Jeli jsme do nedalekého města, se záminkou výroby nových klíčů do auta – nedávno jsem psal, jak milý opět vytratil klíče. Tohle zabilo cca 2 hodiny. V mém případě neskutečně nekonečně dlouhé hodiny se psem v autě. Psi totiž nesmí do železářství. Nechápu z jakého důvodu. Chodím se psem běžně do restaurací a obsluha mu dokonce automaticky přinese misku s vodou. Chápu, že nesmí třeba do potravin z hygienických důvodů. No tak si vemte, že je horší mít psa v náruči. Nejspíš dýchá bakterie nebo tak něco, protože se ničeho nedotkne. Pak si jdete nakoupit, a do obchodu naběhne cikánská rodina a jejich nevychované děti vlítnou do oddělení se sušenkami a přes obal do těch výrobků kousnou a vrátí to zpět. To je má zkušenost – nevymýšlím si. Co je tedy větší zlo? Pes v náruči nebo tohle…
Podle plánu jsme tedy měli jet někam na louku a zavodnit si. Místo toho jsme jeli do jistého podniku, kam psi opět nesmí – no na kebab. To mě potěšilo. Milé čekání. Při čekání jsem se procházel s Maximilem po náměstí. Šlo kolem nás malé dítě a vykřikovalo něco jako: „Peček, peček, peček.“ Pak zakoplo, rozmázlo se a byl klid od peček… 😀 Zbožňuju Maxův nechápavý výraz.
Velkou radost mi udělal dárek od něj. Koupil mi nový šutřík do sbírky. Paní prodavačka mu to prodala jako achát. Nedokázal mi však říct jaký achát. Lituji, že jsem se tam nezašel zeptat. Po konzultaci s kamarádkou jsem zjistil, že se jedná o obrázkový jaspis. Vážně nádherný kousek!
Plán opět pokračoval jinak, než mi bylo oznámeno. Milý si naplánoval výlet na jeho střední školu. Štrajdání po škole a vzpomínání… úžasně záživné. Zajímavější byla návštěva místní tzv. botaniky. Nádherný plácek plný rostlin, které se běžně na klasických zahrádkách nevyskytují. Na jaře je to tam neskutečně nádherný – kvetou tam magnolie. Konečně jsme narazili na živou duši. Byla to nějaká paní učitelka nevím čeho. Tak si tam s ní ti dva pokecali. Nejvíc mě potěšilo pozvání na procházku po skleníku. Chvíle, kdy potřebujete foťák. Hned po vstupu dovnitř jsme narazili na kvetoucí cykas. Pokud neznáte, jedná se o velmi pomalu rostoucí palmu – cca list za rok. Tenhle jedinec byl obrovský a ten květ neskutečně nádherný!
Martin již vykřikoval, že je vzadu jezírko. Náš pes má dar padat do jezírek. Milému jsem oznámil, že už na takovou blbost Maxisko neskočí. Jezírko se nachází pod zavěšenými bromelkami. Je malé a plné žabince. Nevěřili byste, on tam fakt zahučel. No vylezlo z toho rozčepýřené, ušaté cosi obalené v zeleném žabinci. To je trdlo, ten pes…
Po procházce jsme se konečně dopracovali k té vodnici. Bylo mi líto mého milého. Fungoval jako jakýsi hromosvod mezi mnou a slečnou hlasitou. Jsem hroznej rejpal, máme to v rodině dědičný. A teď si představte, když je slečna hlasitá milovnice koček a já kočky nemusím. Většinou na takovou věc nepřijde ani slovo, ale zde přišla kočka se zakousnutým klíštětem a oteklýma cecíkama po koťatech. Max se koček bojí. Nechce k nim chodit, vyhýbá se jim. Takže štěkal na tu chlupatou bestii. Vymyslel jsem v tu chvíli nespočet hlášek na téma kočkanátky. Tvl, já tu holku musel tak štvát. Kočky jsou fajn – ale jen někdy. Třeba když nemají srst a nedělají v bytě bordel, když nechodí ven a díky tomu netahají blechy a klíšťata na ostatní zvířata – třeba na psy. No nemohu říct, že je nesnáším, ale jsem prostě pejskař. Až budu pracovat, asi pořídím Maxíkovi kočičí společnost, ale to jen zvažuji.
Musím uznat, že to byl hezký den. Maxík je zničený ještě dnes. *dance*
čím to je že všetky milé psy sa boja mačiek? ja to nechápem, kedže žiadne domáce zviera nemám (okrem mojej sestry) ale všetci psíčkari ktorých poznám majú psa čo sa bojí mačiek.
inak krásny jaspis, vyzerá ako nejaká stará pergamenová mapa. 🙂
[1]: Nevím, snažili jsme se ho to učit už od počátku, ale čím je starší, tím je to větší strašpytlík.
Přesně tak, krásně jsi to vystihla s tím kamenem!