Kávometal, zvonkožrout a starosti
Užívám si krásnou letní únavu. Bez paliva nefunguji. Přestávám pít kávu. Už ani nevím, kolikrát se mi to nepovedlo. Čtyři dny jsem na suchu a už teď je mi jasný, že to nedám. Cítím se jako zombík. Každý den mě bolí hlava. Jak přestane působit prášek, potřebuju další. Ta migréna mě zabije. Nemohu se na nic soustředit. Nejhorší je, že si to kafe ani nemohu uvařit. Naplánoval jsem to tak, aby doma prostě došlo a nové se nekoupilo. Jak ďábelsky lstivé!Kávovat jsem začal někdy v 8. třídě. Tehdy jsem nesměl, tak jsem si dopřával kávičku tajně. Nebylo vůbec složité propašovat ten hrnek z kuchyně do pokoje, kde jsem ho ještě musel zamaskovat před rodiči. 😀 Vyznamenání tehdy bylo náročné získat. Je jasné, že bez kávového dopingu bych nezvládal udržet prospěch.
Když jsem přešel na střední, bylo učení náročnější. Přibylo navíc dojíždění. Běžně jsem byl sám ve třídě víc jak hodinu před začátkem výuky, protože mi nic jiného nejelo – nevýhoda vesnic. Doprava z vesnice do nedalekých měst je vskutku vymyšlená. To je nejspíš jediná věc, která mi na vesnici vadila. Vlaky a autobusy na sebe nenavazují i v dnešní době. Běžná čekačka na další spoj kolem dvou hodin zajištěna.
Náročnější studium = vyšší spotřeba kávy! Běžně jsem si dopřával těch 6–8 hrnků (500 ml; běžný hrnek má 250 ml). Nahradit to čajem mě neuspokojuje. Přestat asi nedokážu. Tohle moje menší nekávování vidím spíš na takový menší očistný půst.
Nejsem teď schopen ničeho špatného, tak jsem si jen v klídečku projížděl těch pár set fotek, které se mi nahromadily v mém fotoudělátku. Mile jsem se překvapil, a dokonce i pobavil z pár momentek.
Dva týdny zpátky jsem zabíjel nudu focením, než mi chcípla baterka. Občas si říkám, že mi to focení není přáno. Běžně si foťák zapomínám přibalit nebo ho přibalím nenabitý. Ve Šlk to krásně kvetlo, a to mě vždy navnadí. Vzal jsem Maxe na nedalekou louku, kde bylo tolik nádherně fialových zvonků. Tahle kytička mě nehorázně baví. S mým slabším foťáčkem se tak blbě fotí, nicméně jsem to zkoušel a docela dlouho jsem se tím bavil. Mého nadšení si všimlo i Maxisko. Mě z něj málem kleplo. Napadlo ho vlézt mi do záběru a sežrat mi ty zvonky. Maxík je špatný model, vždy se hejbne a fotka je tím pokažená, ale tentokrát mi vyšly hodně dobré momentky, které určitě zařadím do plánovaného alba o Maxovi. Chtěl bych k jeho prvnímu roku udělat album, kde bude vidět, jak rostl.
Když už takhle vzpomínám, nedávno jsem úspěšně dokopal pana M. na ten Inspektorát práce, který mi poradila K. Dle informací z internetu v úředních hodinách. Na recepci jsme se dověděli, že konzultace mají jen v po a st, ale pokud vyjde nějaký sudolichý týden nevím čeho na 10. den čehosi… no prostě máme přijít až ve středu. Další problém: Ve středu je M. v práci. Každopádně ho tam dokopu a ty prachy z těch pražských zlodějů dostanu! M. je z toho znechucený a nejradši by se na to vykašlal. Bylo náročné dokopat ho tam, ale jedná se o 50 000 Kč! Nedivím se mu, když ho pan policista slušně poslal do pr***e a kvůli jednání úřadu práce je taky nahranej. Zítra si holt vezme volno a zajdeme tam. Mám z toho docela strach, asi zase celou noc neusnu a budu nad tím přemýšlet.
Radostnější zprávou jsou vdavky mojí sestry. Už jsme dostali krásné pozvánky. Svatebním darem bude mít od nás svatební kytici, kterou bude vázat Martin osobně. Sestřička si vymyslela, že nechce žádné svatební dary, protože už vše v bytě mají. Prý jí máme dát radši peníze na svatební cestu – tak to teda má smůlu. Nehodlám nikdy někomu dát darem peníze. To jsme radši zařídili další známou floristku a bude to mít celkově výhodnější. Popravdě jsem rád, protože ta zvěrstva, co vytvářejí na severu z kytek, jsou otřesná. Myslím si, že luxusní svatebka bude mnohem lepším darem.
Na závěr ještě jednou musím poděkovat za přijetí do Autorského klubu. Mám z toho velkou radost. Zklamala mě jen moje sestra, které jsem se snažil pochlubit mým úspěchem. Naše konverzace končila tím, že mi to odkejvala a pronesla něco na téma nedostatek času. Tak jsem to vzdal. Rodina (+ pan M.) holt nejeví zájem o můj dlouholetý koníček.
(Všechny fotky v článku jsou miniatury. Pokud chcete vidět fotografii v plném rozlišení, musíte na ni kliknout.)
Krásné fotografie 🙂
[1]: Děkuji, jsem rád, že se líbí. Jen je škoda, že jim blog ubral HODNĚ na kvalitě po nahrání.
Tolik kafe denne? :-O Muzes mi rict, jak to stihas jako? Delas pres den i neco jinyho nez ze jen pijes kafe?
Na tolik salku bych nemel vubec cas 
Jinak byt tebou, asi bych to zacal spis postupne snizovat, nez rovnou abstinence. To i pro telo bude lepsi…
Ja piju jeden salek denne, odpoledne, kdyz manzel prijde z prace. Myslim, ze takovy obrovsky mnozstvi kavy, jaky pijes, uz s tebou snad nemuze ani nic delat
Jinak koukam, ze Max je uz poradnej chlap!
Z toho mám chuť na kafe.
[3]: No právě, ta kávová imunita za to může. Kafíčko sosám při práci, neumím si dřepnout s tím, že teď je kafepauza.
[4]: Asi jsme ho moc vykrmili, krapet přerostl. Věnuju mu článek, vyberu nej fotky od počátku do 1. roku. Je k neuvěření, co z toho červíčka vyrostlo za potvoru.
[5]: Ani mi nemluv.
ty květinky jsou překrásné
mimochodem já kávu přímo nesnáším (když jsem v minulosti chtěl kofein, buď jsem si koupil kolu nebo silně koncentrovaný kofein ve zvláštních tabletách (jedno balení stojí okolo stovky – pravá kolumbijská)
Já kávovat začala někdy v páté třídě a povedlo se mi s tím skončit loni v létě, kdy jsem opravdu minimálně půl roku neměla jediný hrnek kafe. Jenže pak se to zase nějak zvrtlo, tak jsem si dovolila jeden týdně. Teď už je to zase tak, že "Jeden hrnek denně mě přece nezabije…" Nechci ho pít vůbec, ani ten jeden hrneček, jenže ono to najednou zase nějak nejde.
[7]: Děkuji.
No kola mi moc nechutná a kofein jsem měl max v Guaraně. Všemu však chybí ta kávová vůně, kterou miluju.
[8]: Wáu, no už v 5. je docela masakr.