První pseudokonzultace
V rámci teorie bylo vše sepsáno, dopsáno, odnedostatkováno. Tedy nastal ideální čas začít konzultovat. Kdo nekonzultuje, má snížené hodnocení nebo není připuštěn ke státnicím. Vím, že má moje prácička pár nedostatků, musím tam dolepšit jména autorů, protože jsem tam napsal jen jednoho z nich a dle pravidel se do počtu tří uvádějí všichni. Achjo, to bude zábava k zmagoření zase. Pak se ještě neúspěšně peru se zahraničními zdroji, jaksi nerozumím odporné angličtině. Však jsem byl vždy němčinář, takže až tam vmáčknu tu anglickou knihu, budou ostatní zdroje spíše německé.V pondělí jsem měl jít na úřad doložit platbu za nájem. Je to záležitost na 5 minut, pokud před vámi nestojí 15 nepřizpůsobivých. Měl jsem štěstí, šel jsem hned na řadu. Jak se stále střídají ty dámy, ke kterým chodím, občas narazím na schopnou paní, která svému řemeslu rozumí. Jop, stalo se, ale je naštěstí moc milá a ochotná. Vše mi vysvětlí, ne jako některé její kolegyně, co rovnou hlásaly „Napište tam, že se vzdáváte vyjádření a podpis!“ Tahle je teď fakt dobrá. Našla nesmysl v nájemní smlouvě. Docela fajn všimnout si – po čtyřech letech. Domluvil jsem se s ní, že se stavím ve středu se všemi smlouvami a potvrzením o studiu. Vtipné bylo, že dnes tam nebyla, takže zaskakovala kolegyně. Když rovnou pronesu, že ze mě udělala největšího debila na světě, bude to totálně výstižné. Každopádně musím teď nahnat naši majitelku bytu, aby zařídila dopsání evidenčního listu do smlouvy. Ta paní mi jako bonus oznámila, že se s tím mám stavit v pondělí. Vím jistě, že to nevyjde. Naše majitelka je trochu jiná. Sama nám tvrdila v květnu, že ten evidenční list tam zařídí, a stále se nic nezařídilo. Nemám na to nervy ani čas. Tohle mě rozhodilo hned ráno.
Po záležitosti s evidenčním listem jsem vyrazil směr fakulta. Zjistil jsem si, že vedoucí mojí práce má konzultační hodiny od 11 do 12 hod. Byl jsem tam v 10:45. Prošla kolem mě, pozdravil jsem a řekl jsem si, že radši počkám. Už od pohledu neměla náladu – výstižnější popis = *byla fakt nasraná*. Sevřel se mi žaludek, měl jsem z toho pocit úzkosti a cítil jsem na čele studený pot. V 11 se rozrazily dveře a odešla do pryč. Takže tak jsem tedy konzultoval. Nesla si nějaký blok na poznámky, tak jsem usoudil, že mají nějaké jednání, a odešel jsem.
Tento neúspěch mi mozek vyhodnotil jako totální propadák, napadaly mě apokalyptické scénáře. Udělalo se mi z toho hrozně zle. Moje melancholická povaha dostala obrovský prostor k projevu. Měl jsem co dělat cestou domů. Přišlo mi to tak moc líto. Ten pocit strachu a stres mě ničí. Ve výsledku se mi nakonec ulevilo.
Svou konzultaci jsem tedy pojal méně sportovně. Sedl jsem k mailu a napsal jsem paní doktorce prosbu o konzultaci a připojil teoretickou část mé BP do přílohy. Teď se děsím toho, co mi přijde za odpověď.
Před samotným aktem konzultování jsem měl noční můru. Sny většinou nevnímám, ale tohle mě porazilo hned z rána. Zdálo se mi, jak sedím někde u vedoucí BP a vedoucí katedry (kterou jsem shodou okolností potkal ve městě). Dostal jsem tam hroznou kritiku na téma mé neschopnosti, a že mi to neprojde. Rozsekla to vedoucí katedry s hláškou, že by pro mě již nebylo vhodné absolvovat opět studium od prvního ročníku. 😀
Možná vám moje reakce připadají divné a nesmyslné. To mě mrzí, jsem takový. Jsem melancholik, díky tomu vše řeším a uvažuji o všem jinak. Plánuji si možné konfliktní situace dopředu. Je to divné, uznávám. Potřebuji být ujišťován, že vše bude OK. Jen teď nevím, na čem vlastně jsem. Děsivá nejistota mě ubíjí.
Související články:
- Tiše pracuji (2015)
- Zregenerování psa 1/2 (2015)
To chce klid, konzultace jdou zřejmě – aspoň podle odstátnicovaných známých – jen málokdy hladce. Dokonce není výjimkou, že se na tebe vedoucí úplně vykvákne. Takže hodně štěstí a pevné nervy!
[1]: Mně na tom nejvíc štve, že ti s tím ten vedoucí radí, plno věcí ti proškrtá, plno toho musíš dopsat, a pak navrhne 3 nebo nesplnil. Nechápu, jak se může pod tak špatnou práci podepsat.