Záchranář nebo vrah
To zas bude divný den, řekám si ve chvíli, kdy div nezakopnu o zdechlého ptáka (nejspíš hrdlička). Ani si to v duchu nestihnu doříct, hned nacházím ptáče (jiný druh). Chudinka. Pohladil jsem ho, jestli je vůbec živý – byl. Nastává oblíbená otázka – Kam s ním? Mně je těchto prcků opravdu líto. Jsem z vesnice, takže nám toho prošlo pod rukama požehnaně. Když tak vzpomínám, oplakali jsme opravdu hodně zvířátek, ale také jsme jich dost zachránili.Nejprve jsem zavolal M., abych ho poinformoval o té chudince. Prý ať ho vezmu domů a dám ho do klece po fóglovi (čti andulce). To jsem ihned zavrhl, vím, že tohle je největší blbost, co lze udělat. Někteří ptáci běžně opouštějí své hnízdo ve chvíli, kdy ještě neumí létat! Přenesením do bytu tak odříznete mládě od rodičů. Tohle povědomí mi bylo vštípeno už v dětství, včetně toho, že na ptáče lze sáhnout, což třeba u savců neplatí.
Problém, na který narazí člověk se srdcem na správném místě… Je to ptáče opravdu dost staré, aby přežilo? Těžká otázka, kterou jsem dnes neúspěšně googlil. Nejsem znalec, takže prostě nevím, jestli to mrně potřebuje pomoc odborníků. Ani jsem nevěděl, co je to za ptáčka, abych mohl posoudit, zda je to druh, který to hnízdo opravdu opouští předčasně.
Problém druhý… Kde sehnat odborníky? Existují záchranné stanice… googlil jsem tedy záchranné stanice. Jejda, v Ústí jsem nic nenašel. Když jsem si představil tu chudinku, jak tam venku dřepí a já tu ztrácím drahocenný čas tímhle, bylo mi zle. Problém je v totálním chaosu na internetu. Neexistuje přehledný portál, kde získat potřebné informace. Tyto věci by měly být přece nějak snadno dostupné pro laiky, ne? Na internetu jsem nenašel ani fotografie mláďat, která jsou dostatečně stará pro přežití, ani fotografie mláďat, která potřebují pomoc. Nenašel jsem na internetu prostě vůbec nic.
Jak jsem se tedy zachoval? Špatně. Po zjištění, že je mládě živé, jsem ho tam nechal. Z oken jsem sledoval reakce okolních ptáků. Zaznamenal jsem, že ho nejspíš jeden z rodičů „volal“. Mládě však vůbec nereagovalo. Pozoroval jsem dál… Reakce kolemjdoucích – totální lhostejnost. Důchodce si mládě prohlížel a koukal nejspíš po hnízdě, což jako já také nenašel. Maminka s dítětem – dítě plaší a ukazuje na ptáčka, maminka neřeší. Přepadl mě pocit zoufalství, ta lhostejnost mě ubíjela. Oblékl jsem se a šel se psem za ptáčetem. Mrňousek spinkal, opatrně jsem ho probudil. Začal pískat a otevírat zobáček, jako by ho přišli nakrmit jeho rodiče. Opatrně jsem ho vzal a přenesl do křoví. Přenesl jsem ho, protože stálo přilepené na obrubníku a nejspíš se nemohlo dostat přes něj. Začalo řvát, v tu chvíli přiletěl nejspíš jeden z rodičů a začal se o něj zajímat. Mládě bez problému hopsalo v křoví. Vůbec nevím, zda jsem udělal dobře. Tam, kde bylo, by ho nejspíš něco přejelo nebo zakouslo.
Problém vidím v nedostatku informací. Ocenil bych, kdyby někde byly fotografie s obřím nápisem – tato mláďata jsou v pořádku, nepotřebují vaši pomoc. Také bych ocenil informace, kam v těchto situacích volat ve svém městě. Přece nemohu volat kvůli např. vrabčáčkovi do zoo nebo jo? Opravdu nevím, momentálně mě tíží svědomí, že jsem zmařil život krásného tvora.
Já také pocházím (a vlastně i žiji) z vesnice a právě proto bych řekla, že na vesnici by to ptáče dopadlo hůře. Nejsem zlá, ale buď by si ho na vesnici nikdo nevšímal, nebo by se někdo rozhodl ukončit jeho trápení, protože informovanost na vesnici je menší…
.
.
Nejspíše máš pravdu – chtělo by to nějaký portál o záchraně zvířat
Já sama nevím jistě, jak bych se zachovala, ale nejspíše bych ho vzala k veterináři či k místní záchranné stanici, v našem okolí jsou hned dvě
[1]: Já se s tím právě nikdy nesetkal ve městě, proto jsem nevěděl, jak mám postupovat. Našel jsem jen spoustu zmatených informací, které si až protiřečily.
Co se týče záchranných stanic, našel jsem nějakou až v Lounech, ale už jsem nezjistil, co mám dělat, co se očekává z mé strany, přijedou oni, mám tam to zvíře dovést… nic. Pak jsem se také bál, že ten ptáček opustil hnízdo přirozeně a mým zásahem bych to podělal.
No, i ve městě záchrana zvířat hodně pokulhává. Posledně tu prý několik dnů mňoukalo pod okny koťátko, sousedka ho šla zachránit, zavolala tedy měšťáky, aby ho odvezli do útulku a oni odmítli přijet, když se nakonec uráčili dostavit, řekli, že to nemají v popisu práce. Sousedka kotě odvezla do útulku na vlastní náklady. Pomáhat a chránit, že…
Zachoval ses určitě správně. Co jiného jsi mohl dělat?
Připomnělo mi to jednu příhodu. Našel jsem malého ptáčka pod okny našeho paneláku. Vzal jsem ho domů. Bylo to ještě opravdu mládě, takže jsem předpokládal, že neumí létat. Snažil jsem se ho nějak vyplašit, jestli odletí, ale nic. Tak jsem ho vzal nahoru. Jenže náš bláznivý pes začal štěkat a šel po ptáčkovi. Po chvíli vypadal ptáček opravdu zoufale, ačkoli jsem dělal, co jsem mohl, abych psa odehnal. Strach zřejmě – a naštěstí – naučil malého opeřence v rychlosti létat, takže když začal kroužit po mém pokoji, jen jsem otevřel okno a vypustil ho ven.
Samozřejmě mi v pokoji nechal ptáček pár dárečků, ale stejně bych to udělal znova.
To na ty záchranné stanice neexistuje telefon, aby se tam zavolalo a zeptalo se, jak postupovat? Nebo zavolat na 1188 či jak je to číslo, a zeptat se tam, kam přesně máš zavolat.
To je nejhorší, když máš pocit, že bys měl něco udělat a že na tobě děsně záleží, ale za boha nemůžeš přijít na to, co bys měl udělat. A nikdo ti neporadí, celýmu světu jako by to bylo ukradený a ty prostě nechápeš, že oni neviděj, jak je to důležitý.
Policie je v tomhle směru naprosto k ničemu, respektive to jejich heslo je brutálně zavádějící. Člověk by podle něj čekal, že mu pomůžou s jakoukoli krizí, a to oni samozřejmě v popisu práce fakt nemají.
Já bych mu šla beztak lovit brouky a žížaly
Strávila bych nad tím kdovíkolik času a dost pochybuju, že by se mi to vůbec povedlo, ale ještě tyjo kdyby na mě otvíral zobáček, to by mi lámalo srdce to aspoň nezkusit.
[4]: No, četl jsem články od nějaké stanice, kde si pracovnice stěžovaly, jak je lidi otravují kvůli blbostem – především kvůli těm ptáčkům, kteří nepotřebují pomoc.
Než jsem našel to číslo, letěl jsem už zachraňovat, protože tam akorát směřovali popeláři.
Trochu jsem doufal, že místní budou vědět, co dělat – ano, chodit kolem a čumět.
Tak policii se volá, když se někde potuluje pejsek bez obojku a páníčka, takže bych předpokládal, že i kvůli ztracenému hladovému koťátku.
My dřív také zachraňovali. Sbírali jsme z hnízda vyhozená vajíčka a naivně doufali, že se z nich vylíhne ptáče. Kolikrát jsme našli i maličkého hryzce. Vypadlé ptáče jsme měli několikrát, ale vždy se dalo vrátit do hnízda. Taky jsem přikrmoval křižáky (ale motýly jsem zachraňoval z jejich sítí). Sbíral ryby po výlovu rybníku a našel jim nový domov. Prostě běžné dětství…
Vzít si ptáče domů je úvazek na 24 hodin. Krmí se snad á 30 minut. Co jsem četl, tak se jim dává jako první pomoc jen rozmočený piškot vytvarovaný do kuličky – pak se volá ta stanice. Myslím si, že pracující člověk nedokáže kompenzovat všechny potřeby toho tvorečka.
[3]: Náš pes toho mrňouse jen očuchal a sledoval, jak hopsá. Já teda trnul, aby ho Maxouš nezakousl. Jsme mu jako štěněti říkali *slepičky fuj*… asi správně pochopil, že opeřence prostě má nechat.
— — —
Jak to dopadlo… Ptáček tam po několika hodinách už nebyl. Dnes jsem se tam byl také podívat, nebyl tam. Tak tedy doufám, že je v pořádku.
Takové situace znám. Ale častěji, než mláďata, jsme nacházeli třeba zraněné ptáčky a tak, takže jsme je tu vždycky nechali uzdravit a pak zase hurá do světa.
Ale mně tohle přijde ještě stejně nějaký zakrslý na lítání. Dovedu si to představit v hnízdě, jak to otvírá zobák a čeká, až dostane nažrat, ale aby to už bylo samostatný? Zase ale na ty opeřence vůbec nejsem, tak ani nevím, co to vůbec je za druh. Asi bych byla podobně zoufalá, být na tvém místě.
Ale to, že po tobě loudil jídlo, by ani tak nemuselo nic znamenat. Ona některá mláďata jsou bezprostředně po tom, co mají být odkázána sama na sebe, strašný hysterky… No jo, u maminky se líbí.
Si tak čtu tvůj první komentář… My tu jednou měli toulavého psa a starosta nám řekl, ať ho někdo přiváže ve vedlejší vesnici, že se tím nebude zabývat. Do útulku jsme ho nakonec vezly s mámou my, protože by ho tu jinak někde srazilo auto nebo tak.
[6]: Ptáčkové mají úžasnou schopnost dělat ze sebe neatraktivní kousek svačiny – umí se razantně zmenšit i nafouknout. Běželo to kdysi na NatGEO. Když jsem měl ještě andulku, uměl ze sebe udělat takový malý štíhlý prouteček – přitom to byl vyžranej sprostej fógl.
Mě u tohohle prcka překvapilo, jaký má obrovský pařáty.
U toho obrubníku stál a dělal, že je snad mrtvej, přitom pod tím křoví běhal a hopsal šílenou rychlostí… 
Situace na vesnici jsou katastrofální. My bydleli na okraji, kde ty psy většinou pohodili. Málo jich přežilo. My jsme si tehdy nechali štěňátko, báli jsme se ho svěřit starostovi. (Doba Eurotel, Pegas vs. Zlaté stránky a my bez auta.)
[7]: já nemyslela ani tak velikostně maličký, jako spíš až moc takové už od pohledu mimino. Ale zdání může klamat.
[8]:
Jasný, mě utěšuje, že už měl i normální peří + to, jak pěkně běhal. Fakt doufám, že je v pořádku. Když o tom přemýšlím s odstupem, asi bych pro něj nemohl ani víc udělat – třeba dopravit ho někam. Udělat tři výtisky BP, byla pro mě obrovská finanční zátěž.