Z práce do práce
Úspěšně jsem se přehoupl do dalšího měsíce. Řekl bych, že si tam na mě už zvykli. Dokonce už ani moc nebloudím po baráku, většinou teď dorazím tam, kam potřebuji – a dokonce i včas! Pozdní příchod byl asi můj největší prohřešek. Vyžehlit si to u nich, bylo pěkně náročné. Přijít o pět minut později, je pro seniory urážkou na cti. Tehdy jsem si šel připravit lidi na akci. Jak jsem je neznal, nevěděl jsem, co od nich čekat. Natáhlo se to, díky čemuž jsem se opozdil. Potkal jsem akorát vytočenou klientku u výtahu… „Tak jsem to rozpustila, nikdo nepřišel.“ Nenechala si to vysvětlit. Prostě žádný ohled z její strany se nekonal. Dva týdny o mně vykládala po celém baráku, jak si z nich dělám srandu. Jak mně z toho bylo špatně, přišlo mi to líto, snažil jsem se tam a pak takový BUM. Teď už je to v pořádku, paní pravidelně dochází na akci a už se na mě i usmívá.
***
V práci dělám stále za dva. Kolegyně mi přijde asi až v listopadu. V pátek mi bylo oznámeno, že budu mít k ruce praktikantku. Hustý, aspoň mi někdo pomůže. Přál bych si, aby jí ta praxe něco dala, ale momentálně tam budujeme naše nové pracoviště – jsme (JSEM) v šílených podmínkách. Myslím si, že jí tam teď nemám co nabídnout. Každopádně se budu snažit, aby se jí tam líbilo.
Mám hezkou práci. Ohodnocena je sice mizerně, ale je to prostě fajnové místo. Bylo by hezké, kdyby nám ve zdravotnictví přidali. Neumím si představit, jak bych s tímhle platem uživil rodinu. Jen pro mě je to akorát, ale pokud bych chtěl třeba koupit auto nebo byt, byl bych pěkně v… Jsme sice dva, ale i tak nejsme ani jeden dobře ohodnocen. M. do toho splácí auto, které se začalo zase rozpadat. Teď trnu hrůzou z financí, které padnou v tom říjnu, na ten nový byt.
S tím stěhováním to jde zatím dobře. Máme část už zabalenou. Poslední říjnový týden by nám měl být už umožněn vstup do bytu. Tak moc se na to těším. Mám tu šílenou ponorku.
Ta pošahaná čarodějnice (majitelka bytu – toho jedna+jedna, kde aktuálně hniju) mi řekla, že mi vrátí kauci, což mě překvapilo. Čekal jsem, že se nás pokusí zase oškubat, jak se jí to za ty roky krásně dařilo. Když nedělá problémy, nedělám je ani já. Umožnil jsem jí prohlídku bytu pro realitku. Měla přijít, tak jí raději kolem 12. volám, zda to platí. Nebrala to, tak jsem jí napsal sms – neodepsala. Tak jsme na tu vypatlanou babiznu čekali asi hodinu – nikdo nepřišel. Večer mi od ní došla sms, že se omlouvá – zapomněla mi odepsat. Chápete to?! Tak já přijdu unavenej z práce a tahle baba, co skočila před dvaceti lety pod auto a od té doby se léčí na státu, který jí strašně křivdí… Jak já tuhle její každoroční příhodu nenávidím. Ona je prostě divná. Byl jsem vytočený. Místo „dejte vědět včas, můžete přijít kdykoliv po pátý“, jsem jí oznámil „středa v 17, jinak ne“. To prostě nešlo, na takové lidi není spoleh. Chtěl jsem být vstřícný, ale když vidím, že si toho neváží – teda zapomene, tak ať jde do prdele. Taky jsem mohl říct, ať si sem ty chudáky vezme, až se vystěhujeme.
Zajímavé, že měla akutní potřebu dělat revizi elektřiny, odpadů a nevím čeho při naší přítomnosti. Jasné, stěžovali jsme si, že jiskří zásuvky a bouchaj drahé úsporky + milion dalších věcí, které měla za povinnost vyřešit – a nevyřešila. Teď mohla mít na to prostor. Njn, radši bude omezovat slušné lidi. Kdybych si nezařídil toho opraváře topení, mrzli bychom ještě letos… To máte tak, oznámíte nefungující radiátor a paní majitelka na to řekne, že máte vypustit cca 15 kýblů vody a mlátit kladivem do trubek. Na toto mám svědka, nevymýšlím si! Minulý rok jsem si zařídil bezplatně opraváře, ten povolil nějaký ventil a topení zázrakem šlo. Někdy vám sepíšu článek o těch s prominutím sračkách, který nám hustila do hlavy. 😀
I v tomto příspěvku neopomenu na našeho miláčka. Minule jsem se vychloubal, jak je šikovný, jak dobře snáší změnu – můj nástup do práce. BUM. Nastala nám tu na pár dnů menší apokalypsa. Začátkem září to bylo, myslím. Zavřu za sebou, koukám, že stojím mezi blitkama. Ok, tak mu asi nebylo dobře, stane se. Kouknu do obýváku a na koberci nas*áno. Dobrý, tak mu asi bylo hodně špatně. Na druhém konci místnosti další hromada. Jop, asi to bylo epický. Chápu, že se stane, jen jsem mu vynadal. Bohužel na mě v 5 ráno čekalo zase překvapení, které jsem mu už neprominul. Tohle trvalo tak týden. Příjemný čistit koberec po práci… Postupně se to zlepšovalo, pes už si zase řekne, když potřebuje. V počátku si říkal třeba ve 2:00 atp. zajímavé časy. Bylo to náročné pro nás všechny. Myslím si, že se srovnal. Misku má plnou celý den, tak to má asi naplánovaný, aby to vydržel. To už je jeho věc, je dospělý. 😀 Začátkem září měl narozeniny, ten čas tak letí.
***
Štve mě ta zdejší snížená aktivita. Problém je, že se domů vracím zcela vypovídaný. Podle M. jsem se konečně rozpovídal, ale osobně to tak nevidím. Nedávno jsem si všiml menší profesionální deformace. Od kdy tak zlý člověk jako já používá věty „Děkuji a přeji hezký den.“ nebo „Mějte se hezky.“? 😀 Posledně mi tohle ulítlo i po telefonu, když jsem se někam objednával. Po práci se mi už nechce nic psát, vlastně to nejde, jen čumím na bílou stránku. Asi by mi vyhovovalo psát průběžně. Nejspíš mít po ruce tablet a datlovat si to tam – pak to doma jen proložit fotkami… Ježíšek je však trochu tupý, tohle ho nenapadne. Tyhle moderní technologie jdou trochu mimo nás.
(Fotky v článku jsou z jedné procházky – šli jsme na houby, ale přinesli jen klíšťata.)
Související články:
- Mám práci (2015)
- Jsem parodie na Petra Pana (2015)
Omlouvám se, že píšu jen takovej štěk, co vlastně nereaguje na hlavní myšlenku článku, ale mně se tak strašně líbí, jak je ten váš pes střapetej!
střapatej*
Už ani psát moc neumím.
Myslím si, že článek, který jsi napsal, je příliš pesimistický až melancholický. Pořád si v jenom kuse na něco stěžuješ, a proto tě nemůžu ohodnotit kladně. Příště buď trochu více optimistický.
[3]: Omg, co každému porotcuješ články? xD
[3]: A to bych být Vikomtem příště just napsala pořádnou negativnost.
Hele těším se na článek, co vám valila do hlavy. Fotky jsou překrásné, článek je mírně unavený, ale i tak jsem ráda, že jsi spokojený a jde to 🙂
Tak na kecy majitelky se docela těším, je to docela výkvět, dle všeho.
Tak snad vám to stěhování dopadne dobře ve všech směrech!
(Mimochodem, ta první fotka? Pecka!)
[1]: Jemu asi taky, na čumák si nenechá šáhnout. Stříháme jen zadek, pupek, uši a famfulína.
[3]: Melancholik jsem, ale článek určitě není pesimistický. Každopádně ti děkuji, příště se pokusím na sobě zapracovat.
[4]:[5]:
Když mě všechno se*e, je problém z toho mít radost.
[6]:[7]: Děkuji. Už mám v hlavě takový koncept na ten článek.